Rozhovory s autory knih

David Frej Vám bude výtečným průvodcem k Vaší cestě za uzdravením - rozhovor s autorem knihy Zánět - skrytý zabiják

10.09.2015 21:50

Autor napsal, podle mého názoru, jednu z nejlepších knih o zdraví v naší zemi. David Frej v ní odkrývá velmi podceňovaný, civilizační problém – výskyt chronického zánětu v našem těle, který se navenek projevu jako srdeční nemoci, alergie, deprese, úzkosti nebo i obezita. I obezita jako taková je v podstatě znakem přítomnosti chronického zánětu v organismu.

Miroslav Légl vaří neslaně - rozhovorem s autorem knihy Mezinárodní kuchyně bez soli a jiné chemie

10.09.2015 20:49

Miroslav Légl je asi prvním autorem u nás, který napsal knihy a následně i kuchařskou inspirativní knihu BEZ SOLI. Jasně, bez cukru, bez chemie, bez masa, bez mléka, bez lepku… to už tu bylo, ale tohle je zcela nové a vlastně i velmi odvážné, protože sůl považujeme za běžnou součást svého jídelníčku. Navíc napsat a sesbírat více než 650 receptů, to už je umění.

Růžena Wegener: Gurmánské požitky ji baví!

25.06.2015 14:10

Ve své kuchařce autoři Andreas a Růžena Wegenerovi povýšili syrovou stravu na gurmánský požitek. Dalo by se říci, že tu objevili několikero divů ze světa syrové stravy. Růžena Wegener je sama vitariánka a z knihy 155 receptů gurmánské stravy je znát, že je to pro ni vášeň, které velmi ráda a snadno podléhá.

 

Veronika Kašáková : Začalo se mi dařit až tehdy, když jsem přestala toužit být slavná a úspěšná

12.03.2015 11:22

Foto Nikol BílkováFinalistka České Miss 2014, modelka, spisovatelka, tvář soutěže Czech Miss Press, patronka fondu ohrožených dětí – tím vším se stala za poslední rok Veronika Kašáková.  Veronika neměla jednoduché dětství, dospívání ani vstup do dospělosti. Rodiče jí nedrželi za ručičku. Ve čtyřech letech jí spolu s bratrem nechali vyrůstat v dětském domově. Je obdivuhodné, jak se dokázala s tímto handicapem vyrovnat.  Svůj nelehký start do života zmapovala v autobiografické knize, ve které čtenářům odhaluje všechny své bolesti.

Ilona Fišerová : Držet svou první knihu v ruce je více než příjemné

10.04.2014 13:08

Rozhovor s Ilonou Fišerovou, autorkou knihy Na orlích křídlech

 

Před nedávnem vyšla v nakladatelství Albatros Iloně Fišerové první knížka. Jak se s knížkou v ruce poprvé cítila, kde čerpala inspiraci pro svůj příběh a mnoho dalšího se dozvíte v našem malém, následujícím rozhovoru s autorkou.

 

Váš rukopis Na orlích křídlech vyhrál v loňském, čtvrtém ročníku literární soutěže nakladatelství Albatros. Jeho tématem  bylo Dobrodružství dětí v 21. století.  Konkurence byla veliká, Vaše práce byla vybrána jako nejlepší  ze 68 přihlášených příspěvků.  Co pro Vás vítězství znamenalo?

Vítězstvím v soutěži se mi splnil dětský sen. Finanční odměna spojená s výhrou byla velmi příjemným zpestřením, ale druhá část výhry – příslib vydání knihy... to se opravdu nedá ničím nahradit.

Na orlích křídlech není Váš první literární počin.  Svůj debut jste si prožila díky nabídce Českého rozhlasu, který Vám nabídl spolupráci. Vaše Kovářské pohádky a následně Dar ze ZOO byly psané na objednávku pro dětský pořad Hajaja.  Je nějaký rozdíl když Vaše příběhy slyšíte z éteru nebo když je vidíte v knižní podobě?

Rozdíl je minimálně v tom, že zkušení herci v rádiu čtou moje texty mohem lépe než já knihu při autorském čtení :-). 

Díky vítězství Vám letos v nakladatelství Albatros vyšla stejnojmenná kniha. Jaké to je, držet svou první knihu v ruce?

Více než příjemné.

Požadoval po Vás nakladatel před vydáním nějaké změny v textu?

Soutěžní text samozřejmě prošel před vydáním ještě nějakými změnami, ale nejednalo se o zásadní zásah do původního příběhu.

Váš dobrodružný příběh doprovodil svými ilustracemi výtvarník Petr Morkes, jak se Vám jeho ztvárnění líbí? Museli jste dělat navzájem nějaké kompromisy?

Ilustracemi pana Morkese jsem nadšená a to i přesto, že jsem si některé z postav představovala trochu jinak.

Kde jste čerpala námět při psaní knihy? Co Vás inspirovalo? Byl to příběh stvořený do soutěže nebo to byl rukopis uložený v šuplíku?

Námět jsem čerpala ve své fantazii, ale samozřejmě jsem byla ovlivněná drobnostmi ze života okolo sebe. Mé myšlenky formovaly nejen zprávy o pašování zvířat, které jsem si přečetla na internetu, ale i kluci hrající si na louce s kity a dravci, kteří mi létali nad hlavou při procházkách do přírody...
Rukopis byl psaný přímo pro soutěž. Při vyhlášení soutěže jsem měla napsaných pouze pár stránek příběhu a dokončovala jsem jej asi dva týdny před uzávěrkou.

Co říkají Vaše děti na to, že mají maminku spisovatelku? Jsou Vašimi prvními kritiky?

Dcera je velká čtenářka a je,  myslím,  na knížku velmi pyšná. Je zároveň i mojí první čtenářkou, kritičkou a redaktorkou. Syn je asi rád, že mi vyšla kniha, sdílí moji radost, ale ještě není ve věku, kdy by mohl vydání knížky ocenit.

Čtenáře jsme již letmo seznámili s Vaší literární tvorbou. Prozradíte nám něco o svém soukromí?  Jaké je Vaše zaměstnání, jaké máte koníčky ?

Pracuji v malé rodinné firmě, zabývající se internetovými službami.
Ve volném čase dělám ráda téměř všechno – baví mě lyžování, bruslení, tanec, mám ráda výtvarnou činnost, procházky s naším psem, sem tam i něco vypěstím na naší minizahrádce... a když zbyde čas, tak se snažím hodně číst a mezitím také trochu psát …

 

Děkuji Vám za velmi příjemné povídání. Jde vidět, že jste velmi aktivní žena a nuda není ve Vašem slovníku. Určitě máte v hlavě milióny námětů na další příběhy. Přeji Vám ať se Vám co nevidět objeví na knižních pultech další úspěšná knížka.

 

© Jarmila Syptáková, 10. 4. 2014, KnihOko.cz

 

Články související s Ilona Fišerová

 

Ilona Fišerová : Z konzumenta knih spisovatelkou

27.03.2014 21:13

Ilona FišerováSama sebe bych neoznačila za čtenáře, ale za „konzumenta“ knih. Netroufám si odhadnout množství knížek, které jsem od chvíle, kdy jsem se naučila číst, ročně doslova zhltla.

S narozením dětí se samozřejmě toto číslo značně ztenčilo, protože času na čtení přirozeně ubylo.
Psaní, stejně jako lásku ke knížkám, už jsem v sobě musela mít jako malá, pamatuji si hromadu příběhů, které jsem napsala snad už ve třetí třídě. Ale všechny se bohužel hodně podobaly všemu, co už někdy někdo napsal … nejvíc asi hajnému Robátkovi a Rákosníčkovi. Postupně přicházely další pokusy a hromady popsaných sešitků.
Nikdy by mě však nenapadlo, že dětský sen - držet v ruce vlastní knížku -  se mi jednou skutečně splní.
První pohádky jsem napsala pro své děti někdy v roce 2006 a protože se mému okolí nezdály špatné, zkusila jsem obeslat postupně pár nakladatelství. Ovšem bez jakéhokoliv úspěchu. Zdravě mě to naštvalo a říkala jsem si, že všichni spisovatelé přece nějak začínali.... Podívala jsem se na pár životopisů autorů knížek pro děti a hodně se mi zalíbilo, že paní Martina Drijverová začínala psát pro rozhlas. Na nic jsem nečekala a poslala své pohádky do Českého rozhlasu. Zanedlouho se mi ozvala dramaturgyně Českého rozhlasu paní Václava Ledvinková a velmi mě potěšila zprávou, že se jí moje práce a styl psaní líbí a měla by zájem o spolupráci. Problém byl v tom, že pohádky byly dlouhé a rozhlasu se nehodily stopáží. Dohodly jsme se tedy, že pohádky buď zkrátím nebo napíšu nové, které by rozsahem odpovídaly požadavkům rozhlasu. Netrvalo dlouho a na svět přišel nový pohádkový seriál určený pro pořad HajajaKovářské pohádky. Seriál měl premiéru v roce 2007 a pro rozhlas ho krásně načetl Ladislav Frej.
O dva roky později – v roce 2009 – byl na světě druhý seriál - Dar ze ZOO. Tyto pohádky byly také psané přímo pro pořad Hajaja a namluvil je Lukáš Hlavica.

V roce 2012 mi začalo být líto původních „odložených“ pohádek a přemýšlela jsem, jak s nimi naložít. Jedna z nich mi ležela v hlavě víc než ostatní. Použila jsem její děj a přepracovala ho do příběhu ze současnosti. Ve chvíli, kdy jsem měla napsaných prvních pár stránek, jsem si na internetu přečetla, že Albatros vyhlásil literární soutěž na téma Dobrodružství dětí v 21. století. Téma a termín pro odevzdání soutěžních prací byly pro mne velkou výzvou. Knížku jsem dokončila asi dva týdny před uzávěrkou a dlouho zvažovala, jestli příběh vůbec odešlu. Nakonec jsem ráda, že jsem to udělala, protože díky vítězství v soutěži přišla na svět moje první knížka NA ORLÍCH KŘÍDLECH a já jsem si tím splnila svůj velký dětský sen – držet v ruce vlastní voňavou knížku.

 

© Ilona Fišerová, 27. 3. 2014, KnihOko.cz

 

Články související s Ilona Fišerová

 

 

Markéta Vydrová : Ve volném čase si většinou maluji - rozhovor s ilustrátorkou dětských knížek

14.10.2013 21:10

Jméno ilustrátorky Markéty Vydrové se dostává stále více do povědomí českých čtenářů. Její kouzelné obrázky zdobí především dětské knihy, ale ve svém portfoliu má tato nadaná výtvarnice i pár titulů pro dospělé. V současné době dokončila svou 54. knížku. To je úctyhodné číslo!

Markéto, za jakou dobu jsi všechny ty knihy ilustrovala?

První „opravdovou knihu“ v roce 2004. Takže knihy vznikly v průběhu devíti let, ale první tři roky jsem dělala jen jednu knihu ročně, neb jsem ještě dělala i jinou práci. Pořádně se to rozjelo od roku 2007, kdy jsem se ilustrování začala konečně věnovat naplno. Přišlo totiž tolik zakázek, že jsem si mohla dovolit opustit původní zaměstnání a začít se živit ilustrací knih.

Jen za letošní rok jsem napočítala 13 vydaných titulů. Která knížka ti udělala největší radost?

No, zas tak moc jich není, je jich zatím jen jedenáct vyilustrovaných, z toho dvě poslední teprve teď vyjdou a když si hoooodně máknu, tak stihnu letos ještě jedny minipohádky a jednu knihu Davida Laňky o čertech. Takže teprve potom by jich mohlo být třináct.

Největší radost mi udělaly všechny, ale ještě o něco srdečnější vztah, pokud to vůbec jde ještě víc, mám asi tak k pěti, šesti z nich, ... ale to by bylo moc dlouhé vypisování. Na konci rozhovoru přiložím seznam všech knih, které letos vyšly, nebo ještě stihnou vyjít.

Máš nějaký ilustrátorský sen? Máš nějakou knihu, kterou bys chtěla ilustrovat?

Kdysi dávno, jsem chtěla ilustrovat pohádky Oscara Wildea, neb je miluji. Ale časem jsem zjistila, že jejich spíš vážný tón se nese v jiném duchu než mé ilustrace, takže jsem od toho snu upustila. Pak jsem velmi toužila ilustrovat verše Miloše Kratochvíla – to byl asi největší sen, ale splnil se Evě Sýkorové - Pekárkové (mimochodem její ilustrace jsou skvělé). No, tak ještě mám tedy v záloze několik snů (vždycky nějaké mám). Chtěla bych dělat slabikář, chtěla bych si konečně ilustrovat svou vlastní knihu o skřítkovi (to se mi splní už v lednu 2014), moc toužím po tom, ilustrovat nějakou krásnou knihu pro zahraničí, velmi bych chtěla zkusit animovaný seriál (zde už jsou také určité náznaky, že by to mělo vyjít) a chtěla bych, aby „moji“ spisovatelé/lky napsali/ly ještě hodně skvělých textů, abych měla dost práce až do smrti (však oni vědí, kteří to jsou).

Od doby, co ses podepsala pod svou první knížku, uplynulo již hodně let, změnilo se něco na tvém přístupu k práci? Používáš jiné techniky?

Samozřejmě, to je zákonitý vývoj, kterým prochází každý výtvarník. Ruka získává stále větší jistotu, čili rukopis se stává charakterističtějším a snáze identifikovatelným a také v použitých technikách se ten vývoj odráží – více experimentuji s barvami, hledám nové postupy – tohle je nekonečná činnost. No, moje kombinovaná technika se stala na jednu stranu propracovanější, také víc používám akvarel a hlavně techniku teď už pokaždé přizpůsobuji tomu, jak na mě ta která kniha „promluví“, takže můžete vidět v mých ilustracích širší spektrum výtvarného vyjádření.

V loňském roce jsi byla unešená z knihy pro malé děti od rumunského spisovatele Balázse Zágoniho a projevila jsi přání, aby se českým dětem dostaly i další knihy tohoto autora. Jak to s přáním vypadá?

Ano, je to kniha s názvem Barnabáškova kniha, kterou jsem ilustrovala na přelomu roku 2012-2013. Dopadla velmi dobře a jak autor, tak český nakladatel (MUDr. Stanislav Juhaňák - Triton) projevili přání vydat v češtině další díly. Takže pokud se nic nezmění, tak v období od března do června 2015 bych měla ilustrovat hned dva další díly knihy o malém Barnabáškovi.

Tak to je skvělá zpráva pro všechny fanoušky malého Barnabáška. Na 16. října se chystá velká „vydří akce“. Ten den budou slavnostně pokřtěny tvé tři nové knihy, které vydává nakladatelství Grada (Detektivové a zachráněné peníze, O lakomém křečkovi a Tatínku, nezlob!). Prozradíš nám o křtu něco bližšího? Kdo budou tví kmotři, kdo je vybíral, čím budou knížky pokřtěny.

Myslím, že to bude bezva akce, protože jak správě říkáš, bude vydří a to veskrze. Pořadatel pan Vrána, který toužil mi křest uspořádat, vzhledem k mému jménu vymyslel, že by knihy mohl pokřtít herec Václav Vydra. To mě pochopitelně nadchlo a dovolila jsem si přihodit hned několik vlastních vyder – začala jsem synem Václavem Vydrou. To pana pořadatele uvrhlo v nadšení a řekl, že tedy knihu pokřtí tihle dva Václavové Vydrové spolu. Tak jsem to vystupňovala manželem Danem Vydrou, který zde bude mít hudební program. K tomu pan Vrána přihodil pana Václava Chaloupka „od Vydrýska“, který nám prý přijde poblahopřát. Tak jsem to završila ještě dcerkou Natálkou Vydrovou, která bude celou akci pozorně sledovat a fotit. No, a aby to nebylo zvířecky tak jednotvárné a vydrovitě jednostranné, tak zárukou širšího spektra je sám pan Vrána a také například pan spisovatel David Laňka, kteří na křtu také budou a kdoví jaká ještě Boží stvoření se tam objeví :-). A čím budou knížky pokřtěny? No ideální by bylo vodou z řeky Vydry, ale tu se nám myslím splašit nepodaří, tak knížky třeba oplesknem nějakou rybkou.

Budeme držet všechny palce, aby se vydří křest vydařil. POZVÁNKU NA KŘEST S PODROBNĚJŠÍMI INFORMACE NAJDOU ČTENÁŘI NA TVÝCH STRÁNKÁCH http://www.ilustrace-marketa-vydrova.estranky.cz/. Malí čtenáři se již určitě nemohou dočkat, až si knihy budou moci prohlédnout a přečíst. Seznámíš nás trošku se svými novými knížkami? Na co se můžeme těšit, o čem jsou?

Kniha DeTeKTiVoVé autorky Zuzany Pospíšilové, je druhou knihou zamýšlené pentalogie o partě malých detektivů. Děti se spolu s nimi mohou vypravit po stopách zločinu a vyzkoušet si s hlavními hrdiny vystopovat zločince a ověřit si své detektivní schopnosti. Druhá kniha O lakomém křečkovi je od téže autorky a je třetí v pořadí ze série knih, ve kterých autorka ve veselých a nápaditých pohádkách vysvětluje dětem různá přísloví, která se týkají přirovnání ke zvířatům. Například „mlsný jako kocour“, „udělali kozla zahradníkem“, nebo „lakomý jako křeček“ . Poslední z trojice křtěných knih je Tatínku, nezlob! od autorky Lenky Rožnovské. Pro paní Rožnovskou jsem ilustrovala poprvé a její kniha mě také velmi nadchla. Je o malé holčičce Barušce a jejím tatínkovi vynálezci. Ti dva spolu pořád něco vynalézají, například „bublihvízd“, nebo zježovač“, nebo třeba „lapač obalečů“. Je to neuvěřitelně vtipná kniha a opravdu hodně a upřímně jsem se nad ní bavila. Takže kteroukoli (nejlépe všechny) se rodiče rozhodnou dětem zakoupit, každou z nich jim udělají radost...

Nejen prací je člověk živ, co dělá paní ilustrátorka ve volném čase, když zrovna nepracuje?

Správná odpověď by byla asi třeba „lenoší“ nebo tak něco...  Ale já si ve volném čase většinou maluji. A abych spojila příjemné s užitečným, tak maluji některou z knížek. No ne, není to samozřejmě jen to – také si moc ráda čtu, koukám na filmy, chodím na procházky s pejsky, nebo třeba na nějakou dobrou muziku, třeba když hraje můj muž s kapelou, tak si to hodně užívám, rádi jako rodina si občas zahrajeme nějaké společné společenské hry, třeba Aktivity, nebo Monopoly. To nás baví všechny, bez rozdílu věku a „hodnosti“.

Na závěr připojuji pozdrav a díky pro čtenáře za to, že mi psávají tak krásné dopisy a mají rádi moje ilustrace a Tobě díky za prima otázky!

A zde je slíbený seznam knih letos vyšlých a těch, které ještě vyjít stihnou:

  • Průšvihy Billa Madlafouska (autor David Laňka, No limits, vyjde 2013)
  • Eliáš a babička z vajíčka (autorka Iva Procházková, Mladá fronta, vyjde 2013)
  • Pět minut před večeří (autorka Iva Procházková, Triton, vyjde říjen 2013)
  • Kočičiny (autorka Jana Oščádalová, Triton, vyjde říjen 2013)
  • Poťouši a Zloděják (autor Miloš Kratochvíl, Triton, 2013)
  • Tatínku, nezlob! (autorka Lenka Rožnovská, Grada, 2013)
  • O lakomém Křečkovi (autorka Zuzana Pospíšilová, Grada 2013)
  • Detektivové a zachráněné peníze (autorka Zuzana Pospíšilová, Grada 2013)
  • Barnabáškova kniha (autor Balázs Zágoni, Triton, 2013)
  • Minipohádky: Stojí město Nepovězto (Ljuba Štíplová, 2013)
  • Barnabášek a autobus (Balázs Zágoni, 2013)

Ilustrovat bych měla ještě jedny minipohádky a knihu Davida Laňky s pracovním názvem „Čerti“

 

Markétko, děkujeme ti za úžasné povídání o tobě i tvých knížkách a přejeme ti hodně úspěchů. Čtenáři ať se rozrůstají geometrickou řadou a především, ať se ti splní vše, co máš v plánu.

 

@ Jarmila Syptáková, 14. 10. 2013, KnihOko.cz

Markéta Vydrová a Balász Zágoni

26.05.2013 16:19

 

Další knížka z úšpěšné ediční řady LASKAVÉ ČTENÍ nakladatelství Triton pochází z pera rumunského spisovatele Balásze Zágoniho. Jmenuje se Barnabáškova kniha a je určena pro děti od tří let. Úžasné příběhy malého kluka doprovází nádherné a poetické ilustrace Markéty Vydrové. Knížka vyšla letos v dubnu. Oba autoři byli tak laskavi a poskytli nám zajímavý rozhovor.


Více zde

 

MARKÉTA VYDROVÁ, skvělá výtvarnice a ilustrátorka, která svoji tvorbu zaměřuje na knihy pro děti, nezapomíná ani na dospělé. Svoji kariéru zahájila spoluprací s časopisy např. Dikobraz, Podvobraz a s dalšími humoristickými časopisy. První významnější dílo vzniklo v roce 2004, kdy ilustrovala knihu Na co hrají varani, jejímž autorem je její manžel. Tato kniha je abecedou netradičních zvířat s humornými básničkami pro děti. Od té doby se rozvinula spolupráce s nakladatelstvími a vznikly ilustrace k dalším knihám. V roce 2008 navázala trvalou spolupráci se spisovatelem Milošem Kratochvílem. V roce 2009 získala za ilustrace ke knize Draka je lepší pozdravit, aneb O etiketě prestižní ocenění – cenu SUK a výroční cenu Mladé fronty. V roce 2011 získala kniha Miloše Kratochvíla, Strašibraši, aneb Tajemství věže v Kamsehrabech, kterou Markéta Vydrová ilustrovala, prestižní ocenění White Raven, které každý rok zveřejňuje Internationalen Jugendbibliothek v Mnichově. Nedávno dokončené nebo vydané knihy jsou např. Rybáři a hastrmani od Miloše Kratochvíla, Popletená abeceda Zuzany Pospíšilové, Kouzelné křeslo autorky Enid Blytonové nebo Johanka z parku spisovatelky Ivony Březinové.

 
 
 
 
 
 
BALÁZS ZÁGONI
Balázs Zágoni se narodil v roce 1975 ve městě Kluž v rumunské Transylvánii. Vystudoval filozofii a scénáristiku na univerzitách v Kluži a v Budapešti. Pro děti píše od roku 2003. V roce 2007 vyhrál v Rumunsku cenu "Nejlepší kniha" na Mezinárodním knižním veletrhu v Targu Mures. O dva roky později se stal  držitelem Morovy zvláštní ceny za jeden ze svých dětských příběhů v maďarské soutěži o "Zlatou kdouli". Loni získal Zágoni stipendium Benedeka Éleka udělované mladým spisovatelům krásné literatury. V roce 2013 byl nominován na udělení ceny Attily Józsefa za vynikající úspěchy v literatuře. Se svou ženou Juti učitelkou matematiky a třemi dětmi Barnabášem, Dorkou a Hannou žije v Kluži.

Paní Vydrová, vy o sobě říkáte, že jste se s tužkou v ruce narodila. Jaké byly počátky Vaší tvorby?

S ilustrováním knih jsem začala asi ve čtyřech letech, kdy jsem doilustrovala prázdná místa v knize pohádek od Boženy Němcové. Nakladatel tehdy udělal tu chybu, že zde nechal spousty volných půlstran a tak se mé ilustrace ocitly vedle ilustrací pana Svolinského. Tehdy jsem za to nebyla pochválena a dostala jsem zákaz takhle „ničit“ knihy, ale maminka výtvarnice mi také vysvětlila, kdo je to ilustrátor a já si už tehdy vážně řekla, že tohle budu v životě dělat. Dnes už se za „malování do knížek“ na mě nikdo nezlobí a ještě mi za to platí. Mou první knihu „Na co hrají varani“ jste zmínila v úvodu. Ta přišla po letech publikování kresleného humoru v humoristických časopisech a malování „do šuplíku“. A po první knize už to šlo ráz na ráz. Dnes maluji čtyřicátou osmou (když nepočítám navíc ještě asi jedenáct svazků minipohádek).
 
Pane Zágoni, vy jste věděl již od malička, že Vás životem bude doprovázet psaní knih?

Tak tedy, já jsem se chtěl stát spisovatelem už od dětství, ale tuto touhu nahradila v teenagerském věku ambice stát se divadelním a později filmovým režisérem. Když mi bylo jedenáct, napsal jsem a zrežíroval jsem pro moji třídu ve škole divadelní hru. Ale psát přímo pro děti jsem nikdy neměl v plánu. Prostě se to tak stalo. Ve skutečnosti jsem vlastně začal vyprávět příběhy mému prvorozenému synovi Barnabášovi, když mu byly tři roky. Jeho kmotra, která pracovala v redakci časopisu, mě slyšela vyprávět jeden z mých příběhů a zeptala se mě, jestli bych jej nechtěl pro její časopis napsat. Napsal jsem jej tedy a později mi zavolal šéfredaktor onoho časopisu, zdali bych mohl napsat dalších 25 podobných příběhů. Pokud by se tak stalo, mohl by vydat knihu Barnabášových povídek. Nebyl jsem si jistý, zdali jsem toho schopen, ale řekl jsem ano a tak začal Barnabášův příběh.
Zajímalo by mne, které dílo považujete ve vaší tvorbě pro Vás za osobně významné? Kteří autoři Vás na vaší umělecké dráze ovlivnili a inspirovali?

Markéta Vydrová: Na mém soukromém ilustrátorském nebi plane mnoho jasných hvězd. Např. Adolf Born, Jiří Trnka a mnoho dalších, jak minulých, tak současných umělců. Ale osobně pro mě nejvíce znamená skvělá současná česká ilustrátorka Vlasta Baránková (např. Lískulka, Broučci a další). Velmi mi pomohla v začátcích, dala mi spousty nesmírně užitečných kolegiálních rad a obrovskou přátelskou podporu a stála u zrodu mé ilustrátorské dráhy. Je nejen bravurní ilustrátorka, ale také výjimečná žena a jsem jí hluboce vděčná za přátelství a nesobeckou pomoc.

Balázs Zágoni: Vzhledem k tomu, že jsem příšlušník maďarské menšiny žijící v Rumunsku, bylo mi v dětství převyprávěno mnoho maďarských a rumunských lidových příběhů. Ale ovlivnily mě také celosvětové pohádky a večerníčky na motivy Andersena nebo bratří Grimmů. Z místních autorů musím zmínit Sandora Fodora, Gizellu Hervay a Ervina Lazara. Ale také Erich Kastner mě velmi ovlivnil. Dost se to projevilo při tvorbě mého současného prvního románu pro mládež. Čtu ovšem více literaturu pro dospělé, nežli literaturu dětskou a sleduji hodně filmy. Dlouhou dobu jsem pracoval jako novinář.


Paní Vydrová, Vím, že máte několik vlastních oblíbených spisovatelů, pro které ilustrujete. Přesto by mne zajímalo, co je pro Vás rozhodující při výběru titulu, který budete ilustrovat?

Ano, mám své oblíbence (mezi které se pan Zágoni teď také zařadil). Při výběru titulu k ilustrování rozhoduje několik kritérií. Tím zásadním a nejdůležitějším je moje souznění s autorem. Musím mít pocit, že mi mluví z duše. Vybírám si texty, které mě baví a těší a které jsou při čtení „láskou na první pohled“. A současně z nich musím vnímat schopnost zaujmout a potěšit dítě. Ne každý autor (a bohužel i ne každý ilustrátor) je schopen vidět dětskýma očima a chápat, co do tohoto světa patří a co už ne. Ale když se to povede, je to krása a já mám nejraději, když se v textu spojují fantazie, laskavost, inteligence a humor a také správná dávka „praštěnosti“.
 
 
Pane Zágoni, kde čerpáte inspiraci k napsání dětské knihy vy?

Dlouhou dobu pro mě byla hlavním zdrojem inspirace moje rodina a naše děti. Spousta rodinných událostí veselých i těch méně šťastných se staly základem pro další příběh. Ale nejzábavnější to je v případě mé druhé knihy, Barnabáš v Berlíně, což je příběh pro děti. Stovky dětí se ptaly mě a Barnabáše na různých knižních besedách, jak to bylo v Berlíně doopravdy, zda-li se tam opravdu ztratil, tak jak to bylo popsáno v knize. Bylo pro ně těžké pochopit, že Barnabáš nikdy do Berlína necestoval, přinejmenším tedy až doposud. Já osobně jsem byl v Berlíně dvakrát, ale vše co je popsáno v příběhu je pouze fikce, ačkoliv se to může zdát velmi reálné. Jednou jsem dokonce potkal na ulici maminku, která mě zastavila a velice vážně mi sdělila, že kdyby byla moje žena, tak by se se mnou jistě rozvedla, protože jenom nezodpovědný otec může ztratit dítě v cizím městě. Stěží jsem jí vysvětlil, že je to pouze fikce. Samozřejmě, do jisté míry se tou situací dodnes bavím.


Pojďme nyní k Vašemu společnému dílu, dětskému titulu Barnabáškova kniha. Pan Zágoni je autorem a paní Vydrová ji pro české čtenáře ilustruje. Paní Vydrová, jak se přihodilo, že Barnabášek doputoval až na váš stůl?

Knihu mi nabídl k ilustrování pan nakladatel MUDr. Stanislav Juhaňák (Triton). Nevím to jistě, ale mám dojem, že tip na ni mu dala naše paní překladatelka Viola Somogyi a panu nakladateli se moc líbila. Poslal mi rukopis už v překladu a kniha byla přesně taková, aby potěšila moje srdce, takže jsem nadšeně souhlasila. Domnívám se, že pan Juhaňák, který má opravdu výbornou nakladatelskou intuici, hned vycítil, že to bude něco, co mě nadchne. On sám byl z textu nadšený velice a navíc nakažlivě, takže jsem to od něj poměrně rychle chytla a tím pádem bylo „vymalováno“. Z vlastní iniciativy jsem si nedávno na netu našla další knihy o Barnabáškovi od pana Zágoniho a pana nakladatele na ně upozornila. Udělaly mu radost, takže doufám, že naše spolupráce na Barnabáškovi bude mít příjemné pokračování.


Představte našim čtenářům kdo je hlavní hrdina, Barnabášek? Určitě prožívá zajímavá dobrodružství?

Markéta Vydrová: Malý klouček asi čtyřletý, který žije v tom krásném světě dětské reality. Úmyslně neříkám fantazie, neboť pro děti je i každé „jako“ vlastně „doopravdy“. My dospělí obdivujeme kouzelný dětský svět a přitom dítě, které v něm žije, jiný ani nezná, je pro něj normální, že se dá vykopat v zemi díra a tou dírou vyleze kluk z opačného konce světa, nebo je přece normální se proletět na obživlém vysavači. Pan Zágoni to setření hranice mezi realitou a fantazií pregnantně vyjádřil a jeho Barnabášek je dokonale živý malý človíček, přesně takový, jaké máte doma.

Balázs Zágoni: Hlavní hrdina knihy, Barnabáš, prožívá své příběhy jako tříletý, později jako čtyřletý. Tyto příběhy se mohou přihodit skoro každému dítěti tohoto věku. První setkání s kočkou nebo s vysavačem, první jízda na kole, první nakupování na rohu ulice, první výlet k moři, první Vánoce. Jak překonat strach? Jaké to je, být rozzlobený na rodiče, kteří nerozumnějí svým dětem? Jak pomáhat rodičům s něčím co je obtížné? Největší kompliment, který jsem na Barnabášovu knihu obdržel, byl od jedné učitelky hudby, která řekla, že mé příběhy jsou dvojitě vrstveny. Jsou zábavné pro děti, ale úsměvné také pro rodiče. Doufám, že to tak je. A ujišťuji vás, že moje rodičovské schopnosti mají k dokonalosti daleko!

Kniha o Barnabášovi je určena úplně nejmenším dětem, které ještě neumějí číst. Je nějaký rozdíl mezi ilustrováním pro malinké děti a pro ty starší, které si již přečtou knihu samy? Přeci jen takto malé děti vyžadují obecně jiný přístup.

Markéta Vydrová: Je to rozdíl, při ilustrování musíte myslet na to, že malá, ještě nečtoucí dítka opravdu velmi intenzivně vnímají děj i přes obrázky, hlavně když už pak text znají z rodičovského čtení a knihu si „čtou“ sama pomocí obrázků. Obecně v knihách, které ilustruji, mám pravidlo, že po každém otočení stránky musí být nejméně jeden obrázek a až na výjimky to dodržuji. A pro malinké děti to platí dvojnásob. Pro ně dělám vždy hodně ilustrací, v přívětivých barvách a co nejsrozumitelnějším provedení, neboť schopnost abstrakce u tak malých dětí ještě není vyvinuta a nejasné obrázky by je mátly. V knize pro starší děti už si mohu dovolit daleko více experimentovat nejen s barvami, ale i s vyjádřením pointy.


Paní Vydrová, jaké jsou reakce českých dětí na vaše ilustrace, jak je přijímají a hodnotí?

 
Na besedách s dětmi je to vždycky hrozně milé, protože se k mým ilustracím staví velice přátelsky a to mi dělá ohromnou radost. Často se je snaží i napodobovat a pak mě svými krásnými výtvory obdarovávají. A úplně největší radost mám, když se to povede tak, že namaluji ilustraci, u které se směju jako malá a představuji si, že se tak budou smát i děti a ony se pak smějí jako malé řehtačky přesně tomu samému. Baví mě vystihnout humornou stránku věci a pak čekat a sledovat, co děti na to. Je to hrozně fajn a dětská radost je můj motor.
 
 
Pane Zágoni, co soudíte o rumunských dětech jako čtenářích, jakou míváte od nich zpětnou vazbu?

Zúčastnili jsme se mnoha knižních besed a setkání se čtenáři v Rumunsku a Maďarsku. Většiny z nich společně s mým synem Barnabášem. A děti se vždy více zajímaly o příběhy skutečného žijícího hrdiny, než o to, co bylo napsáno. Zajímalo by mě, jak to bude v budoucnu. Barnabáš brzy dosáhne třinácti let a myslím, že už se mnou nebude chtít chodit na další setkání. Možná se bude více zajímat o holky. 

V tento zimní čas mě napadá, jaké roční období, paní Vydrová, nejraději ilustrujete, máte oblíbené?

Já bych to otočila – které období maluji trošku míň ráda. A tím obdobím je zima. Zima, když je plná jiskřícího sněhu, je nádherná, ale pro papír má příliš málo barev, takže všechna ostatní období maluji o něco raději, protože ta barvami rozhodně nešetří. Co ale miluji, je třeba malování „psího“ počasí – ráda maluji třeba pořádnou bouřku s deštěm a blesky a s temnými mračny nacucanými vodou.
 
Pane Zágoni, preferujete při psaní knihy popis některého ročního období? O kterém rád píšete?

Čtvrtá a poslední kniha této série se jmenuje Zima s Barnabášem. Obsahuje pouze zimní povídky. Mám rád zimu, zvláště proto, že jsou vánoční prázdniny a já mám také více času na psaní.

Vím o vás obou, že se se svým uměním nepohybujete pouze v oblasti psaní a ilustrace knih. Které jiné projekty realizujete?

Markéta Vydrová: Já jako ilustrátorka jsem udělala takový trochu odvážný krok a trošku vstoupila na opačnou stranu pole. Asi před sedmi lety jsem napsala knížku o skřítkovi cestujícím ve spánku. Dlouho ležela v šuplíku, než jsem se odhodlala, ale pak mi ji přijali hned ve dvou nakladatelstvích. Rozhodla jsem se pro nakladatelství Triton a momentálně je její rukopis v procesu korektur a dolaďování, takže už bych se měla brzy vrhnout na její ilustrování. Jinak kromě knih maluji i jiné zakázky, ale opravdu jen výjimečně, neboť na nic jiného než na ilustraci moc času nezbývá. Jednou z těchto výjimek je například projekt Divadlo v parku, kterému jsem dala výtvarnou podobu a každoročně chystám ilustrované tiskové materiály a také zajišťuji výtvarný doprovod jejich webu. Také dělám pravidelně ilustrace pro časopis o historii pro děti: Časostroj a tu a tam udělám nějakou ilustraci na zakázku, ale na víc jiných projektů opravdu nezbývá čas.

Balázs Zágoni: Mimo jiné píši také naučnou literaturu pro děti. Napsal jsem knihy o historii různých měst Rumunska a Maďarska, určenou především pro děti. A právě nyní jsem dokončil encyklopedii pro děti z Transylvánie (oblasti Rumunska, kde žiji. Nemá to nic společného s upíry). Jak jsem již uvedl, v současnosti pracuji na svém prvním románu pro mládež a vzhledem k tomu, že se zajímám o filmování a filmové umění jsem také studoval, mám v úmyslu vyvořit k této knize scénář. Mou každodenní prací je vedení nakladatelství Koinonia v Kluži.

A na co se můžeme dále těšit, chystáte další společný projekt? Např. pokračování příběhu o Barnabáškovi?

Markéta Vydrová: Já bych moc ráda. Jak už jsem říkala, objevila jsem další knihy pana Zágoniho o Barnabáškovi, tak mě teď honí mlsná. Doufám a věřím, že pokračování bude.

Balázs Zágoni: Byl bych moc šťastný, kdyby se tak stalo. Moc se mi líbí ilustrace paní Vydrové! Některé z nich jsem ukázal mým dětem, Barnabášovi a jeho dvěma sestrám, dvojčatům Dorce a Hanně, bez toho aniž bych jim řekl, co je to za ilustrace. A viděl jsem, jak se jejich oči rozzářily, rozveselily a okamžitě přišly na to, co je to za obrázky.
 

In a short time, there is a new book for children, titled Barnabas´book, on the bookstores shelves. This book was written by romanian writer Balazs Zagoni. The book is illustrated by Mrs. Markéta Vydrová and it is published by Triton publisher in Czech republic. Both of authors were kind to provide us with an interview.

Markéta Vydrová - autobiography

Great artist and illustrator who focuses her work on children´s books, not forgetting adults. She started her career by cooperation with magazines such as Dikobraz, Podvobraz and other  humorous magazines. The first major work was created in 2004 when she illustrated book Na co hrají varani, which was written by her husband. This book is an alfabeth of unusual animals with humorous poems for children. The cooperation was established with publishers since then and new illustrations for other books were realized. In 2008 she established a permanent cooperation with writer Mr. Miloš Kratochvíl. In 2009 illustrations for the book Draka je lepší pozdravit, aneb O etiketě obtained prestigious award-SUK and annual price of Mladá fronta. In 2011 the book of  Miloš Kratochvíl, Strašibraši, aneb Tajemství věže v Kamsehrabech, which Markéta Vydrová illustrated, obtained prestigious award White Raven, which annually publish Internationalen Jugendbibliothek in München. Recently completed or published books are, for example, Rybáři a hastrmani author Miloš Kratochvíl, Popletená abeceda author Zuzana Pospíšilová, Kouzelné křeslo author Enid Blytonové or Johanka z parku writer  Ivona Březinová.

Balázs Zágoni – autobiography

Born in 1975 in the city of Cluj, Transylvania, Romania. Studied philosophy and screenwriting in Cluj and Budapest. Writes for children since 2003. Won Best Book prize in 2007 in Romania, in the Targu Mures International Bookfair with one of his children non-fiction books. Won Mora special prize for one of his children's stories in 2009 Golden Quince Contest in Hungary. Won Benedek Elek writer's scholarship for youth fiction in 2012 Nominated for Attila Jozsef prize for outstanding literature achievement in 2013. Currently lives in Cluj, with his wife Juti, who is math teacher and his three children, Barnabas, Dorka and Hanna.

Mrs. Vydrová, you say about yourself, that you was born with a pencil in your hand, isn´t it? What was the beginning of your art career?

I started to illustrate books when I was four years old. I illustrated on blank pages in the storybook of Bozena Nemcova. Publisher made a mistake to leave a lot of blank half pages hear and thus my drawings founded beside Mr. Svolinský´s ilustrations. I was praised for it and I got a ban to " destroy " book by this way. My mother - artist - explained me also who is an illustrator and I really said to myself, that I will do this work in my life. Now, in the present days, nobody angry at me that I paint in books and even pay me for it. My first book, "Na co hrají varani ",  you mentioned in the introduction. It came after years of publishing cartoons in the comic magazines and painting "in the drawer". Then, after the first book, it went like a clockhours. I paint forty- eight book in these days (not counting about eleven volumes of mini fairy tales).

Mr. Zágoni, did you know as a child that your life would be accompanied by writing books?

Well, I wanted to become a novelist when I was a child, but this ambition was faded later, in my teenage years by the desire to become a stage and later a film director. (When I was eleven, I wrote and directed a play for my school-class.) But writing for children was never in my plans. It just happened. Actually I started to tell stories to my first-born child, Barnabas, when he was three. His godmother was working for a magazine, and heard one of my stories, and asked me to write them down, for her magazine. I did so, and later her editor called me, to ask if I can write 25 more stories of this kind? Because if I do so, he could publish a book of Barnabas's stories. I was not sure I can do, but I said yes, and so the story of Book of Barnabas began.

I would like to know what artwork do you consider personally important in your own production? Which authors influenced and inspired you in your artistic career?

Markéta Vydrová: Many stars bright on my private illustrator heaven. E.g. Adolf Born, Jiří Trnka and many others past and contemporary artists. Personally for me the most brilliant contemporary Czech illustrator is Vlasta Baránková (e.g. Lískulka, Broučci and others). She helped me very much, gave me a lot of extremely useful collegial advices and huge friendly support and she stayed with me at the beginning of my illustration way. She isn´t only brilliant illustrator, but also exceptional woman and I am deeply grateful for her friendship and selfless help.

Balázs Zágoni: Since I am an ethnic Hungarian living in Romania, I was told a lot of Hungarian an Romanian folk stories when I was a child. But fairy tales, bedtime stories from all over the world were also influencing me from Andersen or the Grimm brothers. From local authors I have to mention Sandor Fodor, Gizella Hervay and Ervin Lazar. But Erich Kastner had also a great influence on me, I can see now, when I am working on my first youth novel. But I read more adult literature then children's literature. And I see a lot of films. I was working for a long time as a film-journalist.

Mrs. Vydrová, I know, that you have several own favorite writers for who you illustrate. Nevertheless, I would like to know, what are your criterions of choosing a title which you will illustrate?

Yes, I have my favorites (among which Mr. Zagoni ranked also now). There are several criterias which decide when I select a title to illustrate. This fundamental and most important is my harmony with the author. I must feel that he speaks to me from my soul. I choose texts which I like and which give me a joy. Reading must be "love at first sight". At the same time I must feel the ability to take an interest and make a baby happy. Not every author (and unfortunately not every illustrator) is able to see by children's eyes and to understand what belongs to this world and what not. When they are succeeded, it's beautiful and I prefer when there is a combination of a fantasy, kindness, intelligence and humour and the correct dose  of " crackpot“ in the text.

Mr. Zágoni, where are you looking for an inspiration to write children's book?

Most of the time, the main inspirational source was my family, our children. A lot of family  events, happy and not so happy events, ended up to be seeds for a next story. But the funniest is the case of my second book, Barnabas in Berlin, which is a novel for children. Well, hundreds of children asked me and Barnabas, on different book launches, how it was really in Berlin, and if he really got lost there, as it is described in the book? It was hard for them to understand, that Barnabas have never travelled to Berlin, at least until now. I was in Berlin, twice, but all what it is described there is pure fiction, even if it seems very realistic. Once I have even meet a mother, who stopped me on the street and told me frankly that she would divorce from me, if she would be my wife, because just a very  father can loose a child in a foreing city. I could hardly explain her that this is just fiction. Of course, in a way, I enjoyed the situation.

Let's go to your common work now, children's title Barnabas´s book. Mr. Zágoni is the author and Mrs. Vydrová is the illustrator for czech readers. Mrs. Vydrová, how it happened that Barnabas  reached your workdesk ?

This book was offered me to illustrate by publisher Dr. Stanislav Juhaňák (Triton). I'm not sure, but I suspect that our translator Viola Somogyi recommended him this book  and publisher liked it very much. He sent me translated manuscript and this book was exactly what delighted my heart. I enthusiastically agreed. I believe that Mr. Juhaňák has really excellent publishing intuition. He sensed immediately that it will be something what inspires me. He was very enthusiastic about the text and it influenced me quickly, so it was decided. Recently I found other books about Barnabas from Mr. Zágoni on the Net and I pointed my publisher at them. It made him happy, so I hope that our cooperation about Barnabas will have a pleasant continue.

Please, imagine to our readers, who is the main hero, Barnabas? He has surely a lot of interesting adventures.

Markéta Vydrová: Little boy, about four years old, who lives in the beautiful world of children's reality. I don´t say fantasy purposely, because every " like" is for children actually " really". We - adults - admire the magical world of children while a child the other doesn´t even know. It´s normal for him that you can dig a hole in the ground, some boy climbs through the hole from the other end of the world or it´s normal to fly on vacuum cleaner which cames to life. Mr. Zagoni erased boundaries between reality and fantasy very precisely and his Barnabas is perfectly lively little baby, exactly like you have at home.

Balázs Zágoni: The main hero of the book, Barnabas is three and for years old in the stories. These stories could happen to any average children of this age. The first encounter with a cat, or with the vacuum cleaner, the first bicicle ride, the first shopping in the shop around the corner, the first trip to the seaside, the first Christmas. How to overcome fear? How it is to be angry on parents who do not understand their children? How it is to try to help the parents in something, what is difficult for them?

The best compliment what I have got for The book of Barnabas, is what a music teacher told me once: that my stories are dual layered. They are entertaining for the kids, but funny for the parents too. I hope to bee so. And I can assure you: my parent caracters are fare from beeing perfect!

The book about Barnabas is intended for little children who can not read yet. Is there any difference between making illustrations for little children and for child redares?  After all, little children require generally a different approach to themselves.

The book about Barnabas is intended for little children who can not read yet. Is there a difference between making illustrating for little children and for child redares?  After all, just little children require generally a different approach to themselves.

Yes, it´s different. You must remember that this child perceives a storyline very intensively through illustrations. Mainly when the child knows a text from parents and reads a book by herself through pictures. Generally when I illustrate a book I have a rule that each turn of the page must have one image at least and  I try to keep it . It is doubly true fot tiny kids. I do a lot of illustrations in friendly colors and the most understandable design for them. A conceptual thinking is not developed by small children yet and unclear illustrations could be confusing. I can afford already a lot more experiment in the book for older children not only with colors, but also with the expression of points.

Mr. Zágoni, please tell us,  what do you think about romanian children as readers? What feedback do you have from them?

We attended dozens of book launches and meetings with readers in Romania and Hungary. Most of them together with my son, the real Barnabas. And the children were always more interrested in the real, living story hero then then in the writer. I wonder how it will in the future. Barnabas turns soon thirteen and I think he will not want to come with me to meetings any more. Maybe he will be more interested in girls.

Mrs. Vydrová, what are the czech children´s reactions to your illustrations, how is it received and evaluated by them?

Meetings with children are always really nice because they accept my illustrations  very friendly and it makes me very happy. Children try to imitate my illutrations and they present me usually with this beautiful creations. I have the greatest joy when I paint  the illustration that make me laugh and I imagine that it also will make children laugh. Finally they laugh like little rattles exactly to the same thing. I like to depict the humorous side of things and then wait and see what children say on it. It's so fine and children´s joy is my  motor.

We have a beautiful winter time. Mrs. Vydrová, I wonder, what time of year preferably illustrates, what is your  favourite?

I'd like turned over this question – what season do I paint less like? This season is a winter. The winter, full of sparkling snow, is beautiful, but it has too few colors for a paper. I paint rather all other periods because these are full of lavish colors. What do I love to paint? It is "dog " weather – I like to paint a big storm with rain and lightnings and dark clouds soaked with water ..

Mr. Zágoni, do you prefer description of any season in your art work? Which season do you like to write about?

The fourth and last book of the series is called Winter with Barnabas. Contains only winter stories. I like winter - especially because of the Christmas holyday and because then I have more time to write.

I know about both of you, that you are not only writer and illustrator. What other projects do you realize?

Markéta Vydrová:  I am an illustrator but I made a courageous decision and I came in the other side of art sphere of activity. Seven years ago I wrote a book about elf who travels in his sleep. It laied in a drawer long time. Finally I decided to show it and two publishers accepted it immidiately. I chose Triton company and a manuscript is in the process of revision and refinement currently. I would start to illustrate the book early. Otherwise, excluding books,  I paint other orders, but really rarely. I don´t have much time than to illustrate. One of these exceptions is for example project „Theater in the park“. I gave it a visiual form and character and annually I illustrate print materials. I also makes illustrating accompany of their website. I illustrate regularly for the magazine about history for children „Časostroj“. Sometimes I make custom illustrations, but there is really no time for other projects.

Balázs Zágoni: I write also non-fiction books for children. I made some books on the history of cities from Romania and Hungary, especially for children. And I finished right now an Enciclopedia for the Children from Transylvania (the region of Romania, where I live. Nothing to do with vampires:) As I mentioned earlier, I am working on my first youth novel right now, and since I am interrested in filmmaking too, and I studied film, I have also a DLA, in screenwriting I am intending to make a screenplay of it also. My everyday job is to lead the Koinonia publishing house in Cluj.

And what can we looking forward to? Are you going to realize another common project, for example continuing Barnabas´story ?

Markéta Vydrová: I would by pleased very much. As I said, I found another books about Barnabas of  Mr. Zágoni, so I am itching to illustrate these. I hope and I believe that it will continue.

Balázs Zágoni: I would be very happy to do so. I enjoyed very much Mrs. Vydrova's illustrations! I showed some of them to my kids, Barnabas and his twin sisters, Dorka and Hanna, without telling them what is this about. And I saw their eyes brightening up, chearing up, realizing immediatly what are these illustrations.

 Najděte si nás na facebooku           

© Kateřina Vilímková, 27.5. 2013, Knihoko.cz (česká verze převzata se svolením autorky z www.svetdetskefantazie.cz)